proč se vyplatí bejt tak trochu francouz

(já, propagujíc mír před eiffelovkou, podzim 2015 ; brutálně hi-quality photo edit by linda)

když jsem byla na podzim v paříži, byla jsem zaprvý strašně překvapená tím, jak byli všichni relativně v pohodě hned po těch jó brutálních útocích o kterejch se tady, v česku, mluvilo asi stokrát víc než v celý francii (ať žijou média a jejich korektní reprezentace událostí) a zadruhý mě naprosto oslnila mentalita francouzů. teď teda o tom, proč se vyplatí bejt tak trochu francouz a možná i o tom, proč je paříž kouzelná, jestli se mi ještě bude chtít psát.

je hodně důvodů k tomu, proč bejt french as fuck, ať už fakt, že francouzština je tak svůdná, že všechno zní jako audiosex, nebo protože mají výborný sýry který nesmím jíst, protože maj výborný bagety který taky vlastně nesmím jíst, možná pro jejich skvělej smysl pro módu, nebo protože prostě audrey tatuou. pro mě ale nejzásadnější důvod vyplaval na povrch až při samotný návštěvě a při asi za ten den sedmým kafi u louvru.

francouzi dělaj to co chtěj a dělaj to i za cenu toho, že to dělaj sami. 

(dělám, děláš, děláme, #dobrejcestin)

co tím myslím? myslím tím snad, že jsou všichni strašně alternativní, cílevědomí a nebojí se jít proti proudu, mají v životě jasno a prostě jdou přes mrtvoly? možná by se to tak dalo převzít, ale to absolutně není to, co chci říct. moje poznatky mě dovedly k mnohem jednodušší interpretaci tohodle výroku. a to sice následovný: když seš v paříži a chceš si zajít odpoledne na svoji oblíbenou zeleninovou polívku a nějakej ten kus dobrýho pečiva k tomu, tak jdeš. je ti jedno, že vypadáš jako totální loner, když zabíráš (sice už tak miniaturní) stoleček ve svým oblíbeným bistru sám. protože to ty máš na tu polívku chuť a to, že nikdo se nedal přesvědčit o tom že je fakt dobrá tě nezajímá. prostě jdeš. a všichni ostatní jsou ti fuk. nezní to sice jako žádnej přehnaně intelektuální koncept, ale kolik z nás ho tady praktikuje?

v paříži jsou lidi sami vidět pořád. na kafi, venku s knížkou, na sklínce vína, na obědě, a vsadím se, že i když příjde na věci jako chození do kina nebo na koncerty, není tomu jinak. a přesně proto, se vyplatí bejt tak trochu francouz.

možná, že vy už takoví francouzi jste. já sama mám ale s děláním věcí na vlastní pěst nehoráznej problém, se kterým denně bojuju. poslední dobou, musím se pochválit, se už alespoň trošku zlepšuju. jít sama na oběd mi příjde už třeba naprosto v pohodě, ale obíhat kulturní akce bez bandy lidí mě pořád trochu děsí. když totiž vidím na akcích lidi bez doprovodu, hned mě napadne, že je nastopéro nikdo nemá rád, a takovýdle vibes vysílat fakt nechci. ale  to už je možná i o tom jak se nevyplatí lidi soudit na základě jednoho znaku (v podstatě se to nevyplatí vůbec, ale tohle je fakt demence.) a taky na úplně jinej článek.

víc se mi o paříži psát nechce. je to tam prostě bombastický a každej by se tam měl podívat. konectečka. třeba sem jednou hodím rozhovor kterej se mnou dělala kámoška o celý situaci po teroristických útocích, ale to by se mi muselo chtít a kdo mě zná, ten ví, že mně se nechce nic ♥