neděle 5. června 2016

co ty tady dneska? >> já tady praxuju


letos jsem si dost odvážně zapsala do jarního semestru praxi v kulturních institucích, a měla jsemto štěstí si ji užít zrovna v praze. v brně. (jo, nedorozumění je v tomhle případě na denním pořádku)
mým jediným cílem bylo nerozlívat vínečka na vernisážích a nutný už na rozjezd podotknout, že jsem ho splnila. od jedenadvacátýho května jsem měla možnost skoro denně sledovat jak to v praze vypadá a funguje, dávat si super nanuky, slintat nad super jídlem, ale hlavně - fotit. no a jak jinak si těch pár dnů líp shrnout než článkem, že. tak jo, bude to dlouhý, ale s obrázkama, tak nebojte.

po domluvě se soňou bylo mým prvním úkolem nafotit dětskej workshop budoucích audiovizuálních géniů, kteří nás s tímdle vedením strčí všechny do kapsy v horizontu, dejmetomu, desíti let. byla jsem nerozfocená, nervózní a bylo vedro. 

virtuozita na kláveskách

finální produkt s plastickým plátnem, projekcí a diy nahraným soundtrackem

hned o pár hodin později a po bolestivým uvědomění si, že děcka toho umí dělat víc hustýho než já, si přišli do prahy nadšenci smontovat svůj vlastní přijímač




stejnej večer vznikla i tahle fotka, kterou jsem vůbec nefotila já, ale nikol. moje máma ji má nejradši. říkala, že by si ji klidně nechala vyvolat. nebudu říkat, že jsem byla slightly ukřivděná.


další akce se bohužel stala obětí největšího zmatku a všeobecnýho chaosu, takže ze s(o)unday mixtapes, nedělní poslechovky, se toho moc nepořídilo. venku bylo krásně a nikdo nechtěl stát vevnitř, díky čemuž byla praha tak nějak prázdná, a vystoupení michala zbořila v podstatě sledoval jen ken ganfield. 

ken ganfield
 nedělní pohodáres venku
michal zbořil


o další fajn akci se postarali architekti a jejich 11. předávání ceny bohuslava fuchse. všichni vypadali strašně super, projekty vypadaly taky super, kluci kteří se starali o afterparty mi pouštěli jessy lanzu, dannyho l harle a jiný pecky, přišla za mnou venďa a všecko bylo prostě pětihvězdičkový.





diskuze s kateřinou šedou (můj domov je / není bronx) mi nakonec byla mnohem bližší, než jsem původně čekala. jelikož bydlím kousíček nad cejlem, poslechnout si názor na tuhle lokalitu z několika, i odborných, pohledů, bylo strašně přínosný. nejzajímavější na tom je, že i když se o cejlu nesou strašný řeči, paradoxně maj na tohle místo nejvíc názor ti, kteří tam ani nebydlí.




a teď už se dostáváme k samýmu vrcholu praxování. druhý ročník noise kitchen synth festu. dva dny expa nejrůznějších udělátek a krabiček na muziku, dvě noci elektronický hudby. lidí je hodně, dobrá nálada vládne, cizinci se snažej naučit říkat "slivovice". atmosféra je skvělá a o shows ani nemluvím. v neděli mě sice trochu bolí hlava, ale nic co by se nedalo přežít. holt to je tak, když to někde tepe, víš co.



the orb ↑

peter edwards, se kterým se v sobotu za bouřky bavím o tom, že jeho dalším životním cílem je grónsko, kde bude nahrávat jen ticho a pouštět ho veverkám. taky rozebíráme počítačový hry a smysl života. "well, isn't everything just a big ball of things in the end?" "man, that's deep."



igor, kterej zrovna údajně hraje svůj první koncert ever. potom, co se dáváme do řeči kvůli nějaký banalitě, zjišťujem, že jsme oba žili v anglii. igor říká, že prodává v music shopu a chodí k němu kdosi z gieglingu. závidím igorovi.

overall byla moje zkušenost naprosto skvělá a určitě bych neměnila. chtěla bych tímhle poděkovat soni, že na mě byla hodná, nikol, že jsem si měla s kým povídat a všem, kteří přes tejden snášeli moje "nemůžu, dělám fotky". 
praha je zkrátka prostor, kde se pořád něco děje a žije to tam. ať už v rámci přednášek, workshopů, koncertů, nebo prostě jen sezení na schodech s kámošema mezi tím co si dáváš jeden z nejlepších nanuků všech dob.

závěrem snad jediný. v brně máme lepší všechno. dokonce i prahu.

víc fotek na facebook PRAHA / instagram PRAHA / postupně i můj tumblr

Žádné komentáře:

Okomentovat