all-girl bands, nebo alespoň female fronted. playlist, když potřebuješ nakopnout, nebo třeba jen hopsat před zrcadlem. vrchol mojí kytarové obsese zhmotněn. víc k tomu nemám.
🎀🎀🎀
středa 25. ledna 2017
girls girls girls | playlist
all-girl bands, nebo alespoň female fronted. playlist, když potřebuješ nakopnout, nebo třeba jen hopsat před zrcadlem. vrchol mojí kytarové obsese zhmotněn. víc k tomu nemám.
🎀🎀🎀
pondělí 9. ledna 2017
co mi duní v hlavě celej podzimní semestr
nejlíp se člověku píše, když má dělat všechno na světě, jen ne psát. takže se v tom nejzkouškovatějším zkouškovém vrhám na další díl oblíbeného seriálu na kittyblogu. tyhle čtyři měsíce se nesly převážně ve znamení znovuobjevení krás kytarového zvuku, takže bylo o něco těžší přijít na desky, které vyšly alespoň o něco blíž současnosti než relationship of command od at the drive-in (v podstatě by tu mohla být napsaná jen tahle, haha). nicméně, našla jsem, duněly, a teď jsou tady.
machinedrum - human energy
jako bych to neříkala. jednoznačně nejposlouchanější deska od léta do teď. začínám mít pocit, že o machinedrumovi je každý můj článek, takže se nebudu stokrát opakovat. s r d í č k a
ještě pořád mě bolí u srdce to, že nám slečna jo z boomkatu nebyla schopná sehnat ten mramorovaný vinyl. fňuk.
vidíte ty vizuálky, jo.
(čistě osobní úchylka, jsou tam samé popíčky/popíči hity)
solange - a seat at the table
první poznámka: obal, který nemůžu vystát. další poznámky: fakt krásná deska, která mě napřed trošku vyděsila počtem tracků - interludes nadělaj svý. jakkoliv teď může být v kurzu osekanější a víc hip forma árenbíčka (abra), velká produkce bude jednoduše vždycky mýmu srdci, jakožto desetiletý fanynce beyoncé a destiny's child, blíž.
pro tip: poslech ve vaně
emma ruth rundle - marked for death
nejsem bůhvíjaký fanoušek marriages, sólovky emmy jsou ale první věcí, které započaly podzimní až zimní kytarovou smršť. hazy melodie a echo úplně na všem jako by přímo přivolávaly hnusný počasí a já si jen lebedím jak na mě všechno padá. až letos emma přijede, přijedu taky.
warpaint - heads up
postnarozeninová ztráta víry ve vlastní identitu a nuda mě donutila nabarvit si vlasy na růžovo, a tak si teď hraju na jenny lee a jsem mnohem šťastnější. ještě šťastnější bych byla, kdybych vymýšlela stejně super basový linky. holčičejší kapely není.
angel olsen - my woman
sledujete ten trend? já jo. tahle deska mi pořád nějak útíkala, pak seděla dlouho bez přehrání ve složce, až přišel večer, kdy se mi nechtělo spát a hrála třikrát v kuse. láska na první třírázový poslech. už jsem domluvená s alešem, že s ním můžu jet na koncert. juchám
top track: shut up kiss me
steven warwick - nadir
kdo se nechal ukolébat pohodovým a "uživatelsky přívětivým" úvodem, tak pozor. přichází něco, co sama neumím pojmenovat ani vysvětlit, proč mě baví od prvního poslechu. obrázkový album, pěkný rozprávky, výmaz mozku, vszystko.
powell - sport
powell je už od offu prostě zmrd v kšiltovce, který zahrál fakt zmrdsky super set a následně vydal zmrdsky super desku. zatímco poslední zomby proběhnul tak rychle a tak mimo mou trať, že jsme si ani nestačili podat ruce jak moc jsme se nepochopili, zato s powellem je to jako jogging s bff. jak pořád píšu - sportu zdar.
nick cave & the bad seeds - skeleton tree
one more time with feeling mi zlomil srdce.
text už visí tady, já slov nemám.
top track: distant sky
seekersinternational - ragga preservation society ep
pětadvacetiminutová přehlídka party úžasnosti, kterou přežvýkali mimozemšťani.
přišlo mi trochu líto vyškrtat všechny desky, které nejsou tak nové, ale stejně se staly soundtrackem k mému životu na poslední čtyři měsíce. takže snad pro nadšence:
bully - feels like (2015) | metz - ii (2015) | team dresch - personal best (1995)| xiu xiu - plays the music of twin peaks (2016) | chelsea wolfe - abyss (2015)
ve středu mám zkoušku, tak mi držte palce.
pondělí 2. ledna 2017
2016: gigs - shows - koncerty - bordel
skončil další rok, kdy jsem nezačala ani hrát v kapele, ani jsem se nenaučila dělat pořádný techno. omluvou mi ovšem s dovolením bude otřepaná věta: nemám čas. a proč nemám čas? protože očividně pořád chodím jen po koncertech nebo spím. skoro až se zděšením jsem zjistila, že letošek mi přinesl přes sto nových interpretů do tagu seen live (rip staré lástko).
jelikož se vzhledem k ostatním hudebním fanatikům považuju pořád za bábetko, rozhodla jsem se místo žebříčku top alb sepsat ty nejhezčí, nebo spíš nejsilnější, zážitky ze dní, kdy jsem vylezla z domu za kulturou.
• S W A N S •
@divadlo archa | 19.10.16
set rok předtím jsem si na colours nechala utéct, za což se doteď nesnáším.
swans jsou kapela, které byl zasvěcen celý můj rok. někdy během několikaměsíčního prokousávání se skrz nekonečnou diskografii o ještě někonečnější stopáži, se zájem o swans přehoupnul v mírnou obsesi a obrovské uznání, takže nešlo jinak, než se v říjnu vydat do prahy na první "fyzický zážitek" a ne koncert, jak mi bylo s oblibou připomínáno.
šest skladeb, snad tři hodiny stání a výsledná extáze. jakkoliv můžou mít swans všichni kolem mě dost, já už mám lístek na březnový koncert v brně a ani na offu neodmítnu repete. tenhle vlak mi kdysi zoufale ujel, ale teď jsem ho dohnala, a povezu se, dokud to swans zase nezabalí.
• T O M M Y G E N E S I S •
@kabinet múz | 17.10.16
tahle kočka mi pro změnu utekla na creepku, což vysvětluje proč jsem lístek do kabinetu měla asi dvě minuty po začátku předprodeje. kromě swans je letošním tématem i girl power a co se týče rapu, tommy je za mě nekorunovaná královna.
bylo vedro, byla to party, publikum bylo skvělý a nikdo nechtěl aby koncert skončil. tommy se dokonce po encore vrátila znovu naložit s trackem execute (srdcovka) a kdybych měla popsat svůj ideální zážitek ještě předtím, než se tenhle večer odehrál, pořád by to byl jen slabý odvar oproti realitě. úžasná holka, kterou jsme si zase jednou všichni chtěli vzít za ženu.
• B A B Y F A T H E R •
@donaufestival krems | 5.5.16
donau byl celkově zážitek z jiné dimenze, ke kterému jsem přišla jako slepý k houslím. blunta jsem pak stihla znovu na creepku, ale poprvé je prostě poprvé.
2016 dejmetomu mixtejp od blunta je ikonická záležitost. politických desek bylo mraky, tohle je ale projekt, kterýmu je třeba věnovat víc času, než jen poslech u mytí nádobí. oba sety, jak creepko, tak donau, byly v podstatě identické, s tím rozdílem, že rakušáci babyfathera zažili v uzavřené hale. pocit, že blunt vás týrá svou zprávou a uměleckou vizí byl tím pádem umocněný na skoro nesnesitelnou míru. dezorientace v absolutní mlze, britská vlajka v obličeji a holka manicky se houpající na zemi u noisových pasáží. chvíli jsem se bála, že už na žádný koncert v životě nepůjdu, jelikož ohluchnu. zimomriavky
• L E 1 F •
@donaufestival krems | 6.5.16
v květnu asi jediný člověk, kterého jsem aktivně poslouchala už dřív - le1f. paradoxně důvod, proč jsem vůbec o donau začala někdy v únoru uvažovat.
když potkáte na loticovi dvoumetrovýho obra v basketovým dresu, hned vám nedojde, že je to ten samej týpek, co večer na deseticentimetrových podpatcích twerkuje za řevu "i just came to party, not here for you boy". nejupocenější koncert s krásnou let's accept everyone and everything mentalitou v publiku, partoška jako blázen. škoda jen, že prvních pár tracků bylo všechno strašně potichu, než si le1f vyřval na zvukařích more bang in the house.
poslední RAGE a všichni jsou šílení.
• P A T T E N •
@lunchmeat festival | 14.10.16
k zážitku z patten není moc co říct. šlo v podstatě jen o přehrání celý desky, ale když tu desku žereš, tak seš spokopanda. super bonusem byla krásná visual show, která se bohužel v závratném množství projekcí a laserů a strobáčů na celém lunchmeatu tak nějak ztratila, a člověk už ji mohl brát tak trochu jako samozřejmost. mě si ale tahle momentálně dvojka získala, i když jsem soudě podle reakcí publika byla spíš jedna z mála.
• R O L Y P O R T E R & MFO •
@lunchmeat festival | 14.10.16
zmínit autora visuals k setu rolyho portera je v tomhle případě naprosto zásadní, protože to byl prostě a jednoduše zážitek za všechny prachy.
těžko se popisuje co se mi odehrávalo v hlavě a hlavně za (?) očima, při posledních minutách show z úplně jiné dimenze. obrazy, které vznikají díky oslepujícímu světlu při zavřených očích jsou něco, co chci rozhodně vidět ještě alespoň jednou.
navíc, MFO má na svědomí mnohem víc mimozemských projektů, jako třeba spolupráci s timem heckerem, jejichž vize na donau mě taky dost smetla.
• O F F F E S T I V A L •
@dolina trzech stawów | 5.-7.8.16
o offu už tady visí celý článek zvlášť, takže nevidím důvod se opakovat. jmenovitě do seznamu patří:
už se těším, co všechno stihnu letos. na nic se stejně hrát nenaučím. sportu zdar
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)