nejlíp se člověku píše, když má dělat všechno na světě, jen ne psát. takže se v tom nejzkouškovatějším zkouškovém vrhám na další díl oblíbeného seriálu na kittyblogu. tyhle čtyři měsíce se nesly převážně ve znamení znovuobjevení krás kytarového zvuku, takže bylo o něco těžší přijít na desky, které vyšly alespoň o něco blíž současnosti než relationship of command od at the drive-in (v podstatě by tu mohla být napsaná jen tahle, haha). nicméně, našla jsem, duněly, a teď jsou tady.
machinedrum - human energy
jako bych to neříkala. jednoznačně nejposlouchanější deska od léta do teď. začínám mít pocit, že o machinedrumovi je každý můj článek, takže se nebudu stokrát opakovat. s r d í č k a
ještě pořád mě bolí u srdce to, že nám slečna jo z boomkatu nebyla schopná sehnat ten mramorovaný vinyl. fňuk.
vidíte ty vizuálky, jo.
(čistě osobní úchylka, jsou tam samé popíčky/popíči hity)
solange - a seat at the table
první poznámka: obal, který nemůžu vystát. další poznámky: fakt krásná deska, která mě napřed trošku vyděsila počtem tracků - interludes nadělaj svý. jakkoliv teď může být v kurzu osekanější a víc hip forma árenbíčka (abra), velká produkce bude jednoduše vždycky mýmu srdci, jakožto desetiletý fanynce beyoncé a destiny's child, blíž.
pro tip: poslech ve vaně
emma ruth rundle - marked for death
nejsem bůhvíjaký fanoušek marriages, sólovky emmy jsou ale první věcí, které započaly podzimní až zimní kytarovou smršť. hazy melodie a echo úplně na všem jako by přímo přivolávaly hnusný počasí a já si jen lebedím jak na mě všechno padá. až letos emma přijede, přijedu taky.
warpaint - heads up
postnarozeninová ztráta víry ve vlastní identitu a nuda mě donutila nabarvit si vlasy na růžovo, a tak si teď hraju na jenny lee a jsem mnohem šťastnější. ještě šťastnější bych byla, kdybych vymýšlela stejně super basový linky. holčičejší kapely není.
angel olsen - my woman
sledujete ten trend? já jo. tahle deska mi pořád nějak útíkala, pak seděla dlouho bez přehrání ve složce, až přišel večer, kdy se mi nechtělo spát a hrála třikrát v kuse. láska na první třírázový poslech. už jsem domluvená s alešem, že s ním můžu jet na koncert. juchám
top track: shut up kiss me
steven warwick - nadir
kdo se nechal ukolébat pohodovým a "uživatelsky přívětivým" úvodem, tak pozor. přichází něco, co sama neumím pojmenovat ani vysvětlit, proč mě baví od prvního poslechu. obrázkový album, pěkný rozprávky, výmaz mozku, vszystko.
powell - sport
powell je už od offu prostě zmrd v kšiltovce, který zahrál fakt zmrdsky super set a následně vydal zmrdsky super desku. zatímco poslední zomby proběhnul tak rychle a tak mimo mou trať, že jsme si ani nestačili podat ruce jak moc jsme se nepochopili, zato s powellem je to jako jogging s bff. jak pořád píšu - sportu zdar.
nick cave & the bad seeds - skeleton tree
one more time with feeling mi zlomil srdce.
text už visí tady, já slov nemám.
top track: distant sky
seekersinternational - ragga preservation society ep
pětadvacetiminutová přehlídka party úžasnosti, kterou přežvýkali mimozemšťani.
přišlo mi trochu líto vyškrtat všechny desky, které nejsou tak nové, ale stejně se staly soundtrackem k mému životu na poslední čtyři měsíce. takže snad pro nadšence:
bully - feels like (2015) | metz - ii (2015) | team dresch - personal best (1995)| xiu xiu - plays the music of twin peaks (2016) | chelsea wolfe - abyss (2015)
ve středu mám zkoušku, tak mi držte palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat